IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,

Václav Šolc

IV.
Ku srdci ránu tu jí zasadili, Ku srdci ránu tu jí zasadili,
že dvoustaletý krvácela věk, svůj nahý nesouc na pospasy vděk, by lační supi hlad svůj nasytili. O roucho žoldnéři se rozdělili, a když jich vášní sžírající vztek i zlatý diadem jí s čela smek’, pak ještě dále v jejím srdci ryli. O ráno svatá! nevyschniž tvůj pramen, své drahé krve proudem dále teč a k nebi vzdychej stále to své: Amen! Snad stane někdy anděl při tvém proudu a v zřídle svémtvém svůj jasný smočí meč, by krev tvou v knihy věčných sepsal soudů. 107

Kniha Prvosenky (1868)
Autor Václav Šolc

Další vydání

IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili, v knize Prvosenky (1872)