PÍSNĚ V BOUŘI.

Václav Šolc

Jest ten můj kraj teď bouřlivý a plný bleskných mraků, až srdci v ňádru ouzko je a temno v duše zraku. Však někdy bouře zajde přec, mé nebe bude jasné, a v tom mém kraji vykvetou zas květy mladé, krásné. A pak z těch květů, dívko má, si věnce budem víti, buď svatební, buď pohřební, jak pánbůh bude chtíti. Nebem když se blesky honí, myslím já na lásku svou, myslím jak ty blesky žhavé touhou žárnou, ohnivou. Když pak nebem hrom burácí, zpívám já o lásce své, zpívám jak ten mraků pěvec písně hlučné, divoké. A když bouře rozehnána, mračna různo nebem jdou – různě jdou i mé myšlénky zmladlou lásky krajinou.

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

210. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stačí! (Adolf Heyduk)
  2. V mém srdci je už mrtvo tak, (Jan Neruda)
  3. 220. Třebas teplé selzy z očí leji (Jan Kollár)
  4. Na perutích myšlenek. (Josef Václav Sládek)
  5. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  6. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Dívce v zelených šatech. (Xaver Menhard Litoměřický)
  8. Hoj, jeť má cesta vesela! (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. TO ZDE JEŠTĚ NEBYLO. (Josef Lukavský)
  10. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)