V mém srdci je už mrtvo tak,

Jan Neruda

V mém srdci je už mrtvo tak, že těžko říci slovu, když se kdys srdcem procházím – jak bych šel po hřbitovu. A všude pusto – jediná zde kvete ještě růže, a ta je krásna – krásna jak jen z krve vyrůst může. Kde ona roste, krvavě vždy lístky rozekládá, ta růže – láska k lidstvu je a vždy si krve žádá. Chtěl jsem ji často vyhubit a dostál svému slovu, však v zemi zbyly kořeny a přes noc vzrostla znovu.

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

270. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ V BOUŘI. (Václav Šolc)
  2. Bratrům v Polsce. (Jaroslav Martinec)
  3. Svaté pole Lubartovské. (Vincenc Furch)
  4. OPUŠTĚNÝ MILÝ (Jiří Mahen)
  5. Dívce v zelených šatech. (Xaver Menhard Litoměřický)
  6. VOTUM SENATU. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Emánek T..... (J. V. Krátoš)
  8. DOBOUŘILA DĚLA... (Jan Evangelista Nečas)
  9. HRABĚNKA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. LXXXVII. Potem, krví svatá země! (František Ladislav Čelakovský)