V mém srdci je už mrtvo tak,

Jan Neruda

V mém srdci je už mrtvo tak, V mém srdci je už mrtvo tak,
že těžko říci slovu, když se kdys srdcem procházím – jak bych šel po hřbitovu.
A všude pusto – jediná zde kvete ještě růže, a ta je krásna – krásna jak jen z krve vyrůst může. Kde ona roste, krvavě vždy lístky rozekládá, ta růže – láska k lidstvu je a vždy si krve žádá. Chtěl jsem ji často vyhubit a dostál svému slovu, však v zemi zbyly kořeny a přes noc vzrostla znovu. 185