Modlitba k Tobě.
Tvé přátelství jak poupě povykvětlo,
jak růže Altajská, neb ta, již Kavkaz rodí,
ten luzný kraj, kde krása vojevodí,
ba tolik krás, co oko nespočetlo.
Po boku tvém jsem včarován v ty kraje,
štihlé tam gazely prohání se po luzích,
tam orel lítá v dálných mračen kruzích,
sníh stkví se v slunci něžná kvítka taje.
Ba v zraku Tvém je mnohem více bájí,
než které Ganges pěje Himalaji.
Ty nejsi zrozena pro tyto země,
kde rozum vládne krotkým vypočtením,
kde klam se rodí svatým za nadšením,
kde v službě chleba duch umírá němě.
Že nelze žíti v Indův svaté vlasti,
duch přírody kde líbá líce snědé,
57
kde tichne den v červánků záři bledé
a šumný potok padá do propasti.
V té říši bájné ty bys královala,
a věčně žila, věčně milovala.
Tam rozpoutal bych všechny city svoje,
tam zval bych v zápas živly všehomíru,
a v sladkých vášní nekonečném víru
pohřbil bych srdce tam, kde lůžko Tvoje.
A z prachu jeho by se lotos zrodil,
a v lůžko Tvé klad medodyšné rety,
a v sen ti kouzlil rajské čarosvěty,
a k nebes trůnu duši tvou by vodil.
V té říši bohů andělem bys byla,
a polibením světy vykoupila.
58