Modlitba k Tobě.

Ervín Špindler

Modlitba k Tobě.
Tvé přátelství jak poupě povykvětlo, jak růže Altajská, neb ta, již Kavkaz rodí, ten luzný kraj, kde krása vojevodí, ba tolik krás, co oko nespočetlo. Po boku tvém jsem včarován v ty kraje, štihlé tam gazely prohání se po luzích, tam orel lítá v dálných mračen kruzích, sníh stkví se v slunci něžná kvítka taje. Ba v zraku Tvém je mnohem více bájí, než které Ganges pěje Himalaji. Ty nejsi zrozena pro tyto země, kde rozum vládne krotkým vypočtením, kde klam se rodí svatým za nadšením, kde v službě chleba duch umírá němě. Že nelze žíti v Indův svaté vlasti, duch přírody kde líbá líce snědé, 57 kde tichne den v červánků záři bledé a šumný potok padá do propasti. V té říši bájné ty bys královala, a věčně žila, věčně milovala. Tam rozpoutal bych všechny city svoje, tam zval bych v zápas živly všehomíru, a v sladkých vášní nekonečném víru pohřbil bych srdce tam, kde lůžko Tvoje. A z prachu jeho by se lotos zrodil, a v lůžko Tvé klad medodyšné rety, a v sen ti kouzlil rajské čarosvěty, a k nebes trůnu duši tvou by vodil. V té říši bohů andělem bys byla, a polibením světy vykoupila. 58