Již bije půlnoc.

Ervín Špindler

Již bije půlnoc.
Již bije půlnoc, – hranice dvou dnů to. – Stojím u okna, v zahradě je šero, strom, keř i háj – vše stojí nepohnuto, na nebi měsíc a hvězd kolem stero. V tom, když se kouzlil duch můj v sen o Tobě, přitáhnul mrak, měsíce lesky žasly, mně zdálo se, že stanul jsem na hrobě a plakal jsem, že ty mé hvězdy shasly. 60