I. Rekrutýrka.

Ervín Špindler

I.
Rekrutýrka.

Temná noc svou peruť svatou nad Varšavou rozprostřela; ztichnul hluk a půlnoc s věže děsným tichem zahučela. A když dozněly ty zvuky, ožila ta místa svatá; halapartny řinčí, hlučí, žoldáci rozráží vrata. [79] Do posvátných bytů polských vráží vojsko mocí meče; polské syny, starce šedé ze sna budí, z lože vleče. Polské syny, mládež čackou, které v světě rovno není, vlekou od domácích krbů do zajetí, do vězení. A když syna není v domě, vlekou otce, vlekou děda; v zástavu za vlastní děti musí s vojskem hlava šedá. Matky rvou své černé vlasy, rukama lomíce v hoři; cudná ňadra stkví se v krvi, oči v slz již tonou moři..moři... Ó kdo pojme bolesť Polky, bolesť hrdé polské ženy, když jim nejdražší jich poklad kradou lité cara feny!... 80 Ó kdo pojme bolesť matek, matek polských bohatýrů, když jim vrah oltáře kácí, když jim przní svatou víru!..víru!... Práce vojska dokonána! Den se budí v žhavém lesku, jako obraz dob budoucích hoří plamen na nebesku. 81