I.
Rekrutýrka.
Temná noc svou peruť svatou
nad Varšavou rozprostřela;
ztichnul hluk a půlnoc s věže
děsným tichem zahučela.
A když dozněly ty zvuky,
ožila ta místa svatá;
halapartny řinčí, hlučí,
žoldáci rozráží vrata.
[79]
Do posvátných bytů polských
vráží vojsko mocí meče;
polské syny, starce šedé
ze sna budí, z lože vleče.
Polské syny, mládež čackou,
které v světě rovno není,
vlekou od domácích krbů
do zajetí, do vězení.
A když syna není v domě,
vlekou otce, vlekou děda;
v zástavu za vlastní děti
musí s vojskem hlava šedá.
Matky rvou své černé vlasy,
rukama lomíce v hoři;
cudná ňadra stkví se v krvi,
oči v slz již tonou moři..moři...
Ó kdo pojme bolesť Polky,
bolesť hrdé polské ženy,
když jim nejdražší jich poklad
kradou lité cara feny!...
80
Ó kdo pojme bolesť matek,
matek polských bohatýrů,
když jim vrah oltáře kácí,
když jim przní svatou víru!..víru!...
Práce vojska dokonána!
Den se budí v žhavém lesku,
jako obraz dob budoucích
hoří plamen na nebesku.
81