V hospodě.

Ervín Špindler

V hospodě.
I.
„Zahrajte sólo! Z kola pryč!“ Zavýsknul švihák mladý, a tanečníci kolem kol se sestavili v řady. Do větru vznes svou dívčinu a vztekle rejdil kolem, a když dohráli solovou, puklo mu srdce bolem. 98
II.
Vířila hudba, jásot, ples, hoj bouří bujná v těle krev; každičký smutek ve hrob kles: „Nuž pusť se hochu v kolo děv!“ Divokou píseň zahráli, hoch s holkou letí do kola; již po třetí... kéž přestali!..přestali!... „„Má drahá..drahá... ještě do pola!““ Dotancovali půlkolo – „„Co je ti?““ – Nic, toť mdloba jen – Nedomluvila – v náručí ji nesli mrtvou z krčmy ven. 99
III.
Cigánská chasa zahrála. „Toť jiná hoši muzika!“ – „„Hleď, i ten starý kantor náš se svou do kola utíká!““ Jen jeden cigán nezahrál, z ruky mu flétna vypadla; díval se smutně do kola: „Proč tys má růže povadla?“ Točil se v kole mladý svět; Da capo! Za tu zlatník dám.“ Zahráli. – V kole divokém jen cigán plakal sám a sám! 100
IV.
„Hleď Jíro, jak si vyvádí, že mladý pán s ní v kole je!“ – „„Toníku mlč! Vždyť každá si zatančí ráda, zasměje.““ – „Dej pozor, Jíro, teď jde ven; – za ním se ještě ohlídla. HleďHleď, hleď! I mladý panáček si toho vším; – vstal od jídla.“ „„Toníku dost už!““ Jíra vzkřik. Jak divý letěl z krčmy ven. Dva uhly – oči svítily, měsíček vyšel z podmračen. A když se Jíra nevracel, chasníci šli do vesnice: našli mrtvou v zahradě a Jíru z rána v rybnice. 101