V hospodě.
I.
„Zahrajte sólo! Z kola pryč!“
Zavýsknul švihák mladý,
a tanečníci kolem kol
se sestavili v řady.
Do větru vznes svou dívčinu
a vztekle rejdil kolem,
a když dohráli solovou,
puklo mu srdce bolem.
98
II.
Vířila hudba, jásot, ples,
hoj bouří bujná v těle krev;
každičký smutek ve hrob kles:
„Nuž pusť se hochu v kolo děv!“
Divokou píseň zahráli,
hoch s holkou letí do kola;
již po třetí... kéž přestali!..přestali!...
„„Má drahá..drahá... ještě do pola!““
Dotancovali půlkolo –
„„Co je ti?““ – Nic, toť mdloba jen –
Nedomluvila – v náručí
ji nesli mrtvou z krčmy ven.
99
III.
Cigánská chasa zahrála.
„Toť jiná hoši muzika!“ –
„„Hleď, i ten starý kantor náš
se svou do kola utíká!““
Jen jeden cigán nezahrál,
z ruky mu flétna vypadla;
díval se smutně do kola:
„Proč tys má růže povadla?“
Točil se v kole mladý svět;
„Da capo! Za tu zlatník dám.“
Zahráli. – V kole divokém
jen cigán plakal sám a sám!
100
IV.
„Hleď Jíro, jak si vyvádí,
že mladý pán s ní v kole je!“ –
„„Toníku mlč! Vždyť každá si
zatančí ráda, zasměje.““ –
„Dej pozor, Jíro, teď jde ven; –
za ním se ještě ohlídla.
HleďHleď, hleď! I mladý panáček
si toho vším; – vstal od jídla.“
„„Toníku dost už!““ Jíra vzkřik.
Jak divý letěl z krčmy ven.
Dva uhly – oči svítily,
měsíček vyšel z podmračen.
A když se Jíra nevracel,
chasníci šli do vesnice:
jí našli mrtvou v zahradě
a Jíru z rána v rybnice.
101