Sny.

Ervín Špindler

Sny.
I.
Vidím tě klečet před oltářem páně! Tvá ňadra rozkoší posvátnou dýší; ba uchu zdá se, tvé že srdce slyší; čtu na rtech ti modlitbu k Marji panně. Sen dávný v paměť mou se vrací maně! Bylo to v tichounké venkovské chýši, Tys žila blaze v idylické říši – – to štěstí bylo snem – však vyjevil se ranně... Zastřete závoj již, ať noc se od dne dělí, ať neskalí se zrak v zašlosti tona, ať svět neví, že štěstím život celý. Teď zemři tělo mé, vy přátelé je spalte. Chci býti vzduchem, v kterém žije Ona. Ona je štastna..šťastna... nuže bratři, palte! 61 II.
Kůň můj co blesk zas noce tmou uhání! Stůj, dobré zvíře!... V lese kaple stojí, zde pod křížem své rány srdce zhojí, k modlitbám svatým smutně zvon sezvání. Aj, kdo to klečí v tichém zadumání na modlitbách?..modlitbách?... Myšlenky v lbi se rojí. Toť Ona jest!..jest!... Paprsky v zlaté zbroji Jí ze rtů ssají rajské pousmání. Na kůň! Na kůň! je noc to, či snad bdění?..bdění?... Uháněj dále!..dále!... Pryč, ó pryč mě odnes. Mám v srdci bol, jenž není k vyslovení. Má hlava šílí..šílí... dál, jen dále směle! Nechápu pří sám bůh, že živ jsem podnespodnes, a nevím sám, dosud-li srdce v těle! 62 III.
Nejednou přál jsem si již mrtev býti! Však zdá se mi, že nenašel bych země, neb kdybys Ty k mrtvému přišla ke mně, opět bych z rakve vstal, k novému žití. A přec jen bol jest, co mé srdce cítí! kolem mě hvězdy, ale svítí temně, zde lilje k nebi pozírají němě; slavíka neslyším, jen děsné vlka vytí: Že, když ve spánku chci zapomenouti na celý svět, mně had na srdci hlodá a to, co stvořeno, zas v trosky hroutí; Žeže, když se hlava v blahý spánek chýlí, mne jedem tráví, mysl, duši bodá, až srdce v bolech vadne, schne a šílí. 63 IV.
Jen ještě jednou tak pohledni na mě, tím dlouhým pohledem, jenž ledy taví, který mi v žilách proudy krve staví, že mizí svět a v tůň se kácí země. I měsíc hasne, hvězdy planou temně, padá již v trosky každý pomník slávy, ze rtů proklíná lidstvo úsměv hravý, usíná svět a hasne život němě. V tom z Tvého oka paprsek se zrodí! Ó jak tu volno!... Ambrou vzduch naplněn, a moře příval perlami je zvlněn! Vln hradbami se loďka moje brodí – jen ještě jednou tak pohledni na mě – tak!..tak!... s bohem..bohem... s bohem..bohem... pomodli se za mě. 64
Básně v knize Básně:
  1. LETNÍ NOC.
  2. Ohlas.
  3. Ta jedna slza Tvá.
  4. Lilie.
  5. Hvězda naděje.
  6. Již nikde hluk a nikde kvap.
  7. Tvá slza jako diamant.
  8. Velkonoce.
  9. Tys jako vodní hladina.
  10. Ó lásky té, jež neklne.
  11. Kouzlo lásky.
  12. Sňatek.
  13. Již dokonáno!
  14. Ukolébavka matky.
  15. Ukolébavka otce.
  16. Chudobky.
  17. Modlitba k Tobě.
  18. Stál jsem u břehu mořského.
  19. Již bije půlnoc.
  20. Sny.
  21. Plakal jsem –
  22. Již odvyknul jsem přísahám.
  23. Posvátné božské zjevení.
  24. Mé srdce stiš se.
  25. Se skrání mých již věnec spad.
  26. Jak píseň jarní noci.
  27. Já pěji písně o ní.
  28. V sladkém rokotání.
  29. Půlnoční.
  30. Shlédni ke mně se své výše.
  31. I. Rekrutýrka.
  32. II. Pod citadelou.
  33. III. Do Sibiře.
  34. IV. Miserere.
  35. V. Misie.
  36. VI. Bergmann v Kališi.
  37. VII. Helena.*)
  38. V hospodě.
  39. Mému národu.
  40. Na Bílé Hoře.*)
  41. Pod Karlštýnem.*)
  42. Mé vlasti.
  43. Bulharskému národu.
  44. Nad hrobem drahého Jindřicha Fügnera.