Kouzlo lásky.

Ervín Špindler

Kouzlo lásky.
Zpíval jsem písně pohřební u mladé lásky rovu, a psal osudy života na rakvi, na příkrovu. „Ku věčné bídě prokletý, k zoufalství, zatracení, bez naděje, bez útěchy, bez ráje, bez spasení.... “spasení...“ Tu z rakve příkrov upadá, a z rakve anděl vstává, a blahým kyna úsměvem mi krásnou růži dává. „„Zde vezmi růži v odplatu, svou lásku dávám tobě v dar, já snímám s tebe prokletí, bys vstoupil v eden tužeb, jar.““ 46 I zmizel duch. – Jen jeho dech od rovu k rovu vanul a všude sálal božský mír, kde s křídlem lásky stanul. A krásnou růži tisknul jsem k chorému srdci jemně, a nová láska k životu se probudila ve mně. 47