VI. Bergmann v Kališi.

VI.
Bergmann v Kališi.
Již zašlo zlaté slunce!..slunce!... V temném hávu plížil se soumrak po klášterních stěnách, měsíce obraz plaval v mračen pěnách a oblak zastřel pyšnou věže hlavu. A kolkolem tak děsné ticho vládlo, že těžko dýchat, noc kdy srdce tíží, tu duše lidská v bájné sny se hříží a v srdci ožije, co za dne vadlo... Kališ je mrtev! Klášterní i brány se zavřely a marně oko bádá, co as ta stráž chce, která vstoupit žádá. Vojáci klnou, z bran zní těžké rány. 90 „Což není nikoho, kdo by ten řetěz srazil?srazil?“ zvolá té stráže pán do temné noci. Oprou se stráže, brána padá mocí a Němec Bergmann s četou v klášter vrazil. „Je doma převor?“ – Jest, však churav velmi. Nemocí sklíčen rok již lože hlídá, však dnes je nejhůř! Pane, zle je, bída! „Aj, cože bída? – Znám vás černé šelmy!“šelmy! „Za zlatoZa zlato ryzé kupujete zbraně? Aj nejsem bláhový, bych se dal šálit! zbrojíte lid, by dobře mohl pálit, národní vládě odvádíte daně?“daně? „Ó známÓ znám tu nemoc svatých Bernardínů. Skrýváte zbraň pod klášterními zděmi a teď jste nevinni, stojíte němi – – aj mor na vás a jed vašemu vínu!“ – Pro bůh ustaňte! – Mnich se slova chopil. Zločinci nejsme; boží chrám je svatý; však, kdo jej przní, ty zoveme katy! – „Ha, katy díš?“ Bodák se v hruď mu stopil. 91 „Sepněte v pouta tyto drzé mnichy a svažte pevně, v ústa klín jim dejte; a teď mi převora sem zavolejte, ať vezme odplatu za tajné hříchy!“ Stráž odkvapí!..odkvapí!... Do tiché kobky vráží, kde převor leží jako mrtvol bledý; leč srdce sluhů krejou chladné ledy: „Pojď s námi převore!“ surově káží. Chopí se starce, tělo zvedajíce... bolesti výkřik klenutím otřásá. Hodí jej na plece a zástup jásá... ženou se se schodů zas výskajíce. „Aj, pane převore, snad řekneš ty nám, kde najdem zbraní tvých bohaté sklady? Dej nám po dobrém moudré, zdravé rady, sic padneš za oběť a půjdem hledat jinam.“jinam. „NužNuž – nepovíš?!“ volá pan Bergmann v zlosti, popadnuv převora za slabé skleslé rámě. „Aj, pane převore, což nechceš hledět na mě?“ Otřásá ramenem, leč tělo bez živosti. 92 Pochodně svítí v zkamenělé líce, leč oči černé leskem nezaplanou. Vojáci v mlčení tu s pochodněmi stanou, kláštera převor již nedýše více. Jen ruka v posledním se smrtí boji zatnula v pěsť se pomstu v sobě tajíc, na ústech vášeň ryla umírajíc a v oku sklenném výraz pomsty stojí. „Aj, jeli možná?! – Převor mrtev přišel? – Teď věřím rád, že marné bylo ptaní. Však nejdu na funus; chci najít zbraní, a že zde jsou, toť z dobrých úst jsem slyšel!“slyšel! „Za mnouZa mnou!“ volá a v patách za ním chasa. Vypáčí dvéře chrámové se stráží, a do svatyně spitý zástup vráží, oplzlé písně zpívaje zajásá. Oltáře kácí! – Ve zdích kope, slídí; obrazy se stěn trhá ruka smělá; leč dosud žádná zbraň se nezastkvěla. Ostatky svatých místo šavlí vidí. 93 A zpustošiv kostela svaté hrobky, vylévá zlosť a hněv svůj na zemřelých. Hyéna dravá – pase se na tělích, tak Bergmann řádí v klenbách tiché kobky. A nikde zbraň – jen děsná vášeň vraha, jenž šílí mrzkým vztekem nad obětí: Tak Rusko vjezd svůj v polskou říši světí, pěsť vražděných po pomstě z hrobu sahá. 94