Na Bílé Hoře.*)

Ervín Špindler

Na Bílé Hoře.*) K osmému listopadu.
1-1Stůj! – Či volala krev padlých? Klam to! Ticho všude. 1-2Jen oblak černý po nebi se valí, 1-3jen nebes tvář se v černý rubáš halí; 1-4je mrtvo, – děsno, – to snad bouře bude. 2-1Stůj! – Neodvracuj oka v jinou stranu. 2-2Pohlédni sem, zde velká rakev leží, 2-3a mrtvé její bdící zloba střeží – – 2-4slyš, nezvoní na Vyšehradě hranu? – – 3-1Stůj! volám po třetí, ať meč svůj nevytasím! 3-2Nehroz se kostí – dávnoť zpráchnivěly. 3-3Ó postůj zde, hlas boží tobě velí – – 3-4já krví otců žízeň ňader hasím. ——— *) Otištěno v 43. čísle „Svobody.“Svobody“. 107 4-1Ó velký bože! jak ta rána pálí. 4-2Již dvě stě let, a krev z ní dosud kypí, 4-3ba dosud cítím jedovaté šípy, 4-4které mi srdce na dno probodaly. 5-1Nevím, mám modlit se u hrobky otců padlých, 5-2aneb snad kletbou proraziti nebe? 5-3Mám proklíti snad pídikráli tebe, 5-4či žehnati památce reků svadlých? – 6-1Mám jásati, že českou šlechtu hrdou 6-2zde pochovali v temno věčných hrobů; 6-3či kletbu provolat na jejich mdlobu, 6-4že zlomit dali českou lebku tvrdou? 7-1Mám zoufati? – – Ne, nikdy, raděj zhynu! 7-2Že u Lipan nám kalich pochovali, 7-3na Bílé Hoře z pěstí meč vyrvali, 7-4toť kletba sic – však volající k činu. 8-1Kalich a meč! Dva znaky české slávy, 8-2dva blesky jasné na obzoru světa: 8-3Vás zastřela rubášem bouře kletá, 8-4že skloniti jsme musili své hlavy. 108 9-1Ó krvi rudá, zpráchnivělé kosti, 9-2vy hlavy šedé českých bohatýrů! 9-3Vím, že jste padli v boji pro svou víru, 9-4že podlehli jste cizou nepravostí. – 10-1Vidím na špalku ležet lebky šedé, 10-2vidím, jak lámou kolem Vaše těla, 10-3vidím, jak koule v leb Vám zafičela, 10-4vidím sirotků, matek líce bledé. 11-1VidímVidím, jak – věrni svaté otcův víře 11-2na hranici jste loučili se s Čechy; 11-3zřím slzí proudy, slyším žalné vzdechy – 11-4an Vaše jmena bijou na pranýře... 12-1A zuby skřípaje teď pojímám tu muku, 12-2jakou jste těžké hříchy svoje smyli: 12-3Odpusť Vám Bůh, čím jste se provinili, 12-4syn ku smíření dávno podal ruku. – – 13-1Ten mrak, co černá se jak klenba pekla 13-2nad temenem tvým svatá Horo Bílá, 13-3ten z útrob svých ohnivý blesk vysýlá, 13-4a blesku toho zrádná zmyj se lekla. 109 14-1Až z mračen těch sršeti budou hromy, 14-2až Horo hruď tvou šedivou rozrazí: 14-3pak z hrobu vstanou padlí bratří drazí, 14-4a pouta bídy rozšlapou a zlomí. 15-1Však dosud nevzplanul den z mrtvýchvstání! 15-2Jak bojovník, jenž štván a honěn světem 15-3spočine umdlen po zápase kletém, 15-4nadarmo žebraje o smilování: 16-1Tak dřímá národ můj s ranami v lebce! 16-2A krahuj dravý krouží v mračen říši, 16-3a když se raněný ve spánek stiší, 16-4přilétá k němu a krev jeho chlepce. 17-1Však jedem šípu, jenž měl reka skláti, 17-2se krvelačný dravec sám otráví: – 17-3žel národe u hrobu české slávy, 17-4však přijde den, kdy slunce počne pláti! 110

Kniha Básně (1866)
Autor Ervín Špindler