Na Bílé Hoře.*)
K osmému listopadu.
1-1Stůj! – Či volala krev padlých? Klam to! Ticho všude.
1-2Jen oblak černý po nebi se valí,
1-3jen nebes tvář se v černý rubáš halí;
1-4je mrtvo, – děsno, – to snad bouře bude.
2-1Stůj! – Neodvracuj oka v jinou stranu.
2-2Pohlédni sem, zde velká rakev leží,
2-3a mrtvé její bdící zloba střeží – –
2-4slyš, nezvoní na Vyšehradě hranu? – –
3-1Stůj! volám po třetí, ať meč svůj nevytasím!
3-2Nehroz se kostí – dávnoť zpráchnivěly.
3-3Ó postůj zde, hlas boží tobě velí – –
3-4já krví otců žízeň ňader hasím.
———
*) Otištěno v 43. čísle „Svobody.“Svobody“.
107
4-1Ó velký bože! jak ta rána pálí.
4-2Již dvě stě let, a krev z ní dosud kypí,
4-3ba dosud cítím jedovaté šípy,
4-4které mi srdce na dno probodaly.
5-1Nevím, mám modlit se u hrobky otců padlých,
5-2aneb snad kletbou proraziti nebe?
5-3Mám proklíti snad pídikráli tebe,
5-4či žehnati památce reků svadlých? –
6-1Mám jásati, že českou šlechtu hrdou
6-2zde pochovali v temno věčných hrobů;
6-3či kletbu provolat na jejich mdlobu,
6-4že zlomit dali českou lebku tvrdou?
7-1Mám zoufati? – – Ne, nikdy, raděj zhynu!
7-2Že u Lipan nám kalich pochovali,
7-3na Bílé Hoře z pěstí meč vyrvali,
7-4toť kletba sic – však volající k činu.
8-1Kalich a meč! Dva znaky české slávy,
8-2dva blesky jasné na obzoru světa:
8-3Vás zastřela rubášem bouře kletá,
8-4že skloniti jsme musili své hlavy.
108
9-1Ó krvi rudá, zpráchnivělé kosti,
9-2vy hlavy šedé českých bohatýrů!
9-3Vím, že jste padli v boji pro svou víru,
9-4že podlehli jste cizou nepravostí. –
10-1Vidím na špalku ležet lebky šedé,
10-2vidím, jak lámou kolem Vaše těla,
10-3vidím, jak koule v leb Vám zafičela,
10-4vidím sirotků, matek líce bledé.
11-1VidímVidím, jak – věrni svaté otcův víře
11-2na hranici jste loučili se s Čechy;
11-3zřím slzí proudy, slyším žalné vzdechy –
11-4an Vaše jmena bijou na pranýře...
12-1A zuby skřípaje teď pojímám tu muku,
12-2jakou jste těžké hříchy svoje smyli:
12-3Odpusť Vám Bůh, čím jste se provinili,
12-4syn ku smíření dávno podal ruku. – –
13-1Ten mrak, co černá se jak klenba pekla
13-2nad temenem tvým svatá Horo Bílá,
13-3ten z útrob svých ohnivý blesk vysýlá,
13-4a blesku toho zrádná zmyj se lekla.
109
14-1Až z mračen těch sršeti budou hromy,
14-2až Horo hruď tvou šedivou rozrazí:
14-3pak z hrobu vstanou padlí bratří drazí,
14-4a pouta bídy rozšlapou a zlomí.
15-1Však dosud nevzplanul den z mrtvýchvstání!
15-2Jak bojovník, jenž štván a honěn světem
15-3spočine umdlen po zápase kletém,
15-4nadarmo žebraje o smilování:
16-1Tak dřímá národ můj s ranami v lebce!
16-2A krahuj dravý krouží v mračen říši,
16-3a když se raněný ve spánek stiší,
16-4přilétá k němu a krev jeho chlepce.
17-1Však jedem šípu, jenž měl reka skláti,
17-2se krvelačný dravec sám otráví: –
17-3žel národe u hrobu české slávy,
17-4však přijde den, kdy slunce počne pláti!
110