SLOVA ANDĚLOVA.
Když šestého dne slunce spělo k západu
a první člověk za ním hleděl nesměle
a tmavá noc se snesla v rajskou zahradu,
tu k němu přistoupli tři boží andělé.
Ten první děl: „Buď orlem smělým! Perutí
se vznášej stále výš v ty zářné končiny
a plesej v nadšení a zbožném pohnutí!
ZemZem, to je prach! Tvým sídlem však jsou výšiny!“
A druhý pravil: „Obrem v říši ducha buď,
jenž stále kráčí v před a tmáře potírá!
Vždy k boji obrněnu měj svou hruď!
Duch lidský vítězí, když člověk umírá!“
Pak třetí přistoupil, pln lásky, nadšení:
„Ať duch tvůj pluje po všemmíru dalekém,
ať kráčí přímo, neohrožen k spasení
a bludy potírá – vždy budiž člověkem!“
20