SLOVA ANDĚLOVA.

Jindřich Štemberka

SLOVA ANDĚLOVA.
Když šestého dne slunce spělo k západu a první člověk za ním hleděl nesměle a tmavá noc se snesla v rajskou zahradu, tu k němu přistoupli tři boží andělé. Ten první děl: „Buď orlem smělým! Perutí se vznášej stále výš v ty zářné končiny a plesej v nadšení a zbožném pohnutí! ZemZem, to je prach! Tvým sídlem však jsou výšiny!“ A druhý pravil: „Obrem v říši ducha buď, jenž stále kráčí v před a tmáře potírá! Vždy k boji obrněnu měj svou hruď! Duch lidský vítězí, když člověk umírá!“ Pak třetí přistoupil, pln lásky, nadšení: „Ať duch tvůj pluje po všemmíru dalekém, ať kráčí přímo, neohrožen k spasení a bludy potírá – vždy budiž člověkem!“ 20