V SOBOTU VEČER.

V SOBOTU VEČER.
Mha večerní se s vůní na zem nese, a na obzoru lesy v záři krvácí, rej komárů se v teplém vzduchu třese, a rolník spěchá domů znaven po práci. Dým valí se ze skromných chat a chýží, to žena muži chystá skrovnou večeři vždy v dobu tu, kdy klekání se blíží a venku smutně, tajemně se sešeří. Již pustnou role, jenom v dáli kdesi chce ještě rolník dosíci lán obilí, a stín se jemu na kosu již věsí, a kolem poletují noční motýli. Hvizd táhlý zavzněl přes pole a lada, a rána z pušky od doubravy zahřměla; v to štěkot psí a rachot vozu vpadá, a čísi píseň na mezi kdes nesmělá. Tu ve večerní ticho ve kapličce se ozval prosebně a smutně zvonku hlas, jenž chvěl se elegicky po vesničce a nad poli se měkce rozléhal a třás’. 33 Jde každý zbožně s obnaženou hlavou, kmet shrbený i muž i dítě nevinné, a dělník, znaven prací namáhavounamáhavou, se těší, že zas klidně, sladce spočine. 34