Ptáci před stodolou.
Venku na poli nikde nic není,
Všecko sníh kreje, zem i osení;
V tom z vaší stodoly nám cepy zazněly,
A my k vám pospolu všickni přiletěli.
Z mlatu vám leckteré zrníčko vyletí,
Nechte ho – přejte ho bídnému ptáčeti.
A mlatci mlátili dupy dup do toho,
Do pytlů obylí nasypali mnoho;
A pak z obylíčka
Napekli chlebíčka.
Zrníčko leckteré na dvůr vyskočilo,
Tam ale věru si dlouho nepobylo,
Ptáčata vesele okolo skákala
A zrnko každičké chutě zezobala.
[41]