Ptáci před stodolou.

Václav Svatopluk Štulc

Ptáci před stodolou.
Venku na poli nikde nic není, Všecko sníh kreje, zem i osení; V tom z vaší stodoly nám cepy zazněly, A my k vám pospolu všickni přiletěli. Z mlatu vám leckteré zrníčko vyletí, Nechte ho – přejte ho bídnému ptáčeti. A mlatci mlátili dupy dup do toho, Do pytlů obylí nasypali mnoho; A pak z obylíčka Napekli chlebíčka. Zrníčko leckteré na dvůr vyskočilo, Tam ale věru si dlouho nepobylo, Ptáčata vesele okolo skákala A zrnko každičké chutě zezobala. [41]