Pták a koníček.

Václav Svatopluk Štulc

Pták a koníček.
Pt. Koníčku! hleď, co toho v žlabě máš; Nu snad mi také něco z toho dáš? Zrníčko jedno, dvě snad přec mi dáš, A pak se sám do syta našupáš. K. Vem, smělý ptáku, vem si, jen si vem; I ty i já, mít dost oba budem. I jedli spolu; že koníček přál, I sám i pták se hezky našupal. Když ale parné léto přišlo k nim, Tu hrozné hejno much přilítlo s ním. Než na sta jich zobáčkem ptáček pochytal, A tu koníček muk ani bolesti nepoznal. [53]