Poutník a skřivánek.

Václav Svatopluk Štulc

Poutník a skřivánek.
P. Skřivánku, kam tak časně v takou výš Radostně pospícháš k sluníčku blíž? Skř. Chciť milému Bohu zazpívati, Že mi život, pokrm ráčil dáti. Tak to od jak živa zvyk je můj, A snad jestjest, poutníčkupoutníčku, také tvůj? Skřivánkovi, co v povětří pěl, Poutníčkovi, co dál cestou šel, Bylo dobře; sluníčko svítilo A srdéčko v nich Boha chválilo, A v nebi na hoře Pán Bůh náš rozmilý, Rád slyšel dík jejich, a že Ho chválili. [25]