Neděle.

Neděle.
Neděle jest dnes, ó! jest tu zas Ten radostný, ten milostný čas! Zvučné zvony krásně znějí: I pospíchá má matička Tam do toho kostelíčka, Kde se modlí a kde pějí. Kde se lidé učí znáti, Pána Boha nebeského A Ježíška laskavého Kterak mají milovati. A když se zas matinka vrátí, Tu se počne na mne smáti; Jak ji zočím, jak ji shlednu, K ní přiskočím, k ní si sednu. A tu z toho moc mi poví, Co viděla, co slyšela, A co se tam dověděla O rozmilém Ježíškovi. [121] Jak rád já to poslouchávám, Ona ráda vypravuje, I jak hrozně se raduje, Pakli dobře pozor dávám! Neděle jest dnes, ó jest tu zas Ten radostný, ten milostný čas! 2. 2.
Celý týden, z rána do večera, Náš tatínek plno díla mívá, Že mu ani trochu kdy nezbývá: Sotva že raníčko, hned za šera, Slovo poví ubohému dítěti, Musí honem zas po díle běžeti. Na neděli tedy musím já se Těšívati po týden celičký, Než tu se honem otevrou očičky, Jak zaslechnu zvony v jitřním čase; Nezůstanu pak nic déle ležeti, Ale k tatínkovi musím běžeti. Pak s ním vždycky smím chodívat Do polí, na luka, do zahrady; A na ten svět krásný, na vše všady Dovolí mi dobře se podívat; I říkává mi, že toto vše Stvořil Pán Bůh slovem moci Své. [122] O neděle! duše má tě slaví Víc, než všecky jiné dny a časy, Když mne zbudí zvonů jasné hlasy, A když slyším, že matinka praví: „Neděle jest, Páně den jest dnes!“ O jaká radost to, jaký ples! 3. 3.
Že jsem ještě malý, nechce mne matinka Do milého kostelíčka s sebou bráti, A já musím čekat sám zde u okýnka, Až se nám maminka zase domů vrátí: Druzí chodívají zatím vesele Potěšit se tam v tom hezkém kostele. Než počkejte trochu, brzo přijdou časy, Že dorostu, budu jako bratří mojí; Pak budu smít chodit s nimi, s jejich hlasy Též i můj hlásek se k hezké písni spojí; Budu tam poslouchat i pozor si dám, A tak Boha, rozmilého Ježíška poznám. [123]