Vánoce.

Václav Svatopluk Štulc

Vánoce.
1. 1.
Ten krásný čas, milý ten čas Se vrátil k nám, přišel k nám zas: Máme tu vánoce, vy milé lidičky! Krásné ty vánoce, pro vás i dětičky.
Pán Bůh je sám, On sám je dal, By každý z nás se radoval: Čekání minulo, radost se vrátila, By naše i vaše srdéčka blažila. Milostivé děťátko tam Dobrotivě již přišlo k nám: Pojďte, o pojďte pak, abyste viděli, Že jest to Ježíšek, náš dobrý, zmilelý. O hleďte pak, kterak-to sám, Ručinky již podává nám: Ó kdo se podívá na jeho očičky, Nepůjde od Něho svůj život celičký. O vánocích, o vánocích Přišel s nebes k nám dalekých, K nám přišel, k ubohým, přišel sem na zemi, A dřímá tichounce tam mezi jeslemi. Ježíšku náš! Ježíšku náš! Ty nebe, zem, Ty všecko máš; A že nás miluješ, ve chlévě na seně Spíš mezi hovádky tichounké nevinně.
2. 2.
Aj z nebe, aj tam s vysoka Jaký to blesk tak vyniká? Svítí to v půlnoci, skví se to jasněji Než se to slunéčko, hvězdičky třpytějí.
[125] A v povětří vše kol kolem Radostným zní již hlaholem, Blízko i daleko, všady jest slyšeti, O milém Ježíšku, o božském dítěti. Andílkové, ó andělé Prozpěvují si vesele, K pastýřům na poli dolů doletují, A že se narodil Pán světa, zvěstují. Ježíšek již narozen jest, Chceť každého k Sobě přivést; Nebo On nás všecky srdečně miluje, A nebe každému dobrému daruje. A tento hlas, ten slyší rád Každičký z nás, buď stár či mlad, Ani již nemyslí na bolest, trápení, Raduje se, že vše v dobré se promění. A každý hned, co nám dal Bůh, Povídá dnes to druhu druh: Bratříčku, sestřičko! zda-li jste slyšeli, Co jsme my v tuto noc z nebe obdrželi? Ježíšku můj, miláčku můj! Pospěš si k nám, nás obdaruj. Já i má sestřička, Ježíšku zmilený! My by jsme rádi již u nás Tě viděli. Bolest i strach i všecko zlé Od dušičky odvracuj mé, Dej mi pak v srdéčko nevinné veselíveselí, Bych k Tobě dostal se mezi Tvé anděly. [126]