Pták a koníček.
Pt.
Koníčku! hleď, co toho v žlabě máš;
Nu snad mi také něco z toho dáš?
Zrníčko jedno, dvě snad přec mi dáš,
A pak se sám do syta našupáš.
K.
Vem, smělý ptáku, vem si, jen si vem;
I ty i já, mít dost oba budem.
I jedli spolu; že koníček přál,
I sám i pták se hezky našupal.
Když ale parné léto přišlo k nim,
Tu hrozné hejno much přilítlo s ním.
Než na sta jich zobáčkem ptáček pochytal,
A tu koníček muk ani bolesti nepoznal.
[53]