Dům Boží.
Kde dům a byt milý Bůh má?
K nebesům modrým obrať oko!
Ač stojí pevně již tak dlouhý věk,
Posud jich žádný nezměřil člověk,
Tak jdou široko a vysoko!
A tam to množství těch překrásných hvězd,
Tisíc tisíců okének to jest,
[131]
A na tom nebi Bůh domuje,
Tam On zůstává, tam panuje.
A laskavým okem Svým dolů patří
Na tebe i na všecky tvé bratří.
Kde dům a byt milý Bůh má?
Ven vyjdi, stav se v tmavém lese,
Hleď! jak ty hory k nebi směle jdou!
Ty skály, ty tu jak sloupy jsou,
A strom tu každý k nebi pne se.
Slyš! jak ty větve listím šustějí,
Slyš! jak ty tiché doly mlčejí. –
Tvé srdce tluče, – oč že znamenáš,
Že v lese má dům milý Pán Bůh náš?
Oko tvé Ho arci nemůž zříti,
Než tvé srdce dechy Jeho cítí.
Kde dům a byt milý Bůh má?
Slyšíš-li, jak zvon jasně znívá,
A nás volává v ten hezounký chrám?
Jak slavně tam, jak utěšeně tam,
Jak úzko a přec milo bývá!
Kterak lidé tam zpívají s radostí,
I modlí a těší se nábožností!
A tam v tom chrámě Bůh má dům i stan;
I proto scházejí se se všech stran,
Aby před Ním všickni: velcí, malí
Prosby vyjevili, díky vzdali.
[132]
Kde dům a byt milý Bůh má?
Celinký svět jest bytem, domem Jeho;
Než kdy Mu líbo, tu Si vyvolí
V tom velkém světě, buďto kdekoli,
Místečka, třebas jen dost uzounkého.
Malé jest srdce naše; – víš to sám, –
Než vejde náš milý Pán Bůh i tam.
Hleď jen srdéčko dobré, čisté mít,
I v něm pak vyvolí Si Pán Bůh byt.
S radostí nebeskou k tobě vejde,
A pak nikdy více neodejde.