Vládaře kdys boháč jistý měl,
A o něm se časem dozvěděl,
Jak mu mrhá statek jeho.
I povolav sluhu nevěrného,
Tak mu vece: „Co to slyším, nevěrníku?
Ty mně nectně mrháš, hubíš statek můj!
To-li důkaz povinného ke mně díku?
Nuže, slyš a věziž další osud svůj!
Ze svého mi vydáš počet vladaření,
A vše odevzdáš mi zboží mé a jmění,
A nebudeš u mne vladařiti dél!“
Tehdy vladař k sobě takto děl:
„Co si počíti a kam
Vrhnouti se mám?
Teď již všecko můj se dozví pán,
V čemkoli jsem byl obžalován;
Po mém vládařství jest veta!
Ach, vyvržen na potupu světa,
Nemohu kopati,
Stydím se žebrati! –
Ale vím,
Co as učiním.
Přátel zjednám sobě,
Aby při žalostné době,
S vládařství když ssazen budu,
Neměli mne za poludu,
A přijmouc mne do svých domů,
Osladili trpkou mi pohromu.“
A jak u sebe byl děl,
Ihned k činu spěl.
Svolav dlužníky vše, ku prvnímu řek’:
„Mnoho-li jsi dlužen pánu mému?“
„Sto tun oleje!“
Dlužník odpověděl jemu.
A vládař zas: „Měhoděk!
Doufám, že ti slovo moje prospěje:
Vezma úpis svůj a sedna již,
Padesáte piš!“
Po té obrátiv se ke druhému,
Dí: „Mnoho-li tys dlužen pánu mému?“
A ten na to: „Ach, sto korců pšenice!“
Vládař pak zas vece jemu:
„I tvé poulehčím třenice.
Vezma úpis svůj a sedna již,
Osmdesáte si piš!“
A když pán i o tom zvěděl,
Jak o sebe vládař postarať se hleděl,
Nemoha sic schváliť zlého činu,
Kterým sluha jeho, šidě znova,
Novou na se uvaloval vinu,
Tato pověděl jest slova:
„Nedbav druhdy o sebe, dbá aspoň nyní,
A opatrností svojí
Na budoucí časy přístřeší si strojí,
Z mého zboží jiným čině dobrodiní.
A tak chytrák se světáky – tovaryši
Zahanbuje mnohé lidi,
Již, ač slovo věčné Boha svého slyší,
A ve světle pravdy dobře vidí,
Že svět mine,
Tělo zhyne,
A soud Páně
Čeká na ně:
Nedbajíce o ubohou duši svoji,
Na smrť svou a na soud Páně zle se strojí.“
A tak, kdož býť učni mými chcete,
Na to dbejte, na to veždy mněte,
Co vám slovem vřelým
Po zákonu velím:
„Z vezdejšího zboží, ježto světa zlobou
Mamonou se stává nepravosti,
Dobře činíc lidem, milé svojí bráti,
Čiňte sobě přátely, by příští dobou,
Když smrť života vás vezdejšího zhostí,
A vám bude tam na soudě Božím státi,
Pro vše, čím jste vděčili se nebes Pánu,
Přijali vás do pověčných v ráji stanů.“