Moc víry a modlitby.
[Mar. XII. 22–24.]
Mějte víru Boží: jasnou, živou, silnou,
Ježto, živouc láskou pravdy neomylnou,
Pramenem jest míru, odvahy a síly,
A vás v díle, v boji svatém neomýlí.
Nebo vězte, což vám, věrní, dím na jisto:
Kdo dbá, by v něm srdce bylo čisto,
A v tom srdci nepochybnou víru chová,
Bůh že může všecko vedle svého slova;
Taký člověk řekl-li by této hoře:
„Pozdvihni se a již sebou vrz do moře!“ –
Žádal-li by věci, nemožnou jež zdá se,
Avšak čelí Otci ke cti – duši k spáse:
Taký učeník můj s pevnou vírou v duši,
Že se stane, co chce – čeho sobě tuší,
Aj, ten na své oči uzří, pozná, zkusí,
Že což chtěl on, z vůle Boží stáť se musí.
112
A proto též to vždy mějte na paměti,
Co vám káží ústa moje neomylná:
Když„Když vám bude na modlitbě k Bohu spěti,
Hleďte, ať je v srdci čistém víra silná!
Slovo mé nechť stále na mysli vám tane,
Že začkoli s věrou na modlitbě vroucí
Prosiť budete, dá Bůh vám všemohoucí –
Vezmete, což chcete, – všecko vám se stane!“
113