Služebníci neužiteční jste!
[Luk. XVII. 7–10.]
Slouže Bohu, chraň se veždy, myslit sobě,
Že by lze ti bylo poroučeti Bohu,
Za vykonanou by za úlohu
Dle tvé chuti vděčil se a sloužil tobě.
Nebo suďte již a rcete sami,
Či vám zdá se,
Že to právem, obyčejem mezi vámi,
By směl sluha, kterýž orá, stádo pase,
Jak se z pole, z pastvy domů vrátí,
Na tom tvrdě státi,
By pán ihned sloužil, vděčil se mu,
Čeledínu svému? –
Kdo z vás, takového maje sluhu,
Když by navrátil se domů z pole,
129
Jako z povinnosti aneb dluhu
Řek’ by: „Pojď a sedni při mém stole?!“
Aj, po vašem obyčeji
Věci ty se jinak dějí.
Služebníku tomu,
An se z díla vrátil domů,
Káže hospodář a pán :
„Večeři mi připrav nyní,
A, jak sluší, opásán,
Posloužíš mi při ní;
Až pak najím já i napiji se,
Potom najez, napij také ty se!“
A o zvláštním díku
Dotčenému služebníku
Za to, že byl dělal, což mu ráno
Bylo uloženo, rozkázáno,
O tom u vás – jak se zdá mi –
Neslýcháte, nemyslíte sami.
Protož i vy, učeníci moji!
Když vše vykonáte, což vám za úlohu
Bůh dal vedle svaté vůle svojí,
S pokorou tak rcete Bohu:
130
„Neužiteční jsmejsme, Pane, sluzi tvoji! –
Učinili jsme, což sluší na tvé sluhy,
Splácejíce dary Tvé a svoje dluhy,
Na Tvou milosť ždáme: myť jsme bez zásluhy!“
131