Sluha služebníkův.
[Mat. XX. 25. Mar. X. 42. Luk. XX. 25.]
Jakož sami znáte, u pohanů
Ať zajdete v kteroukoli stranu,
Na veškerém světě v šíři, v dáli
Nad národy knížata i králi
Pány jsou a vedou panství svoje:
Kolem nich jsou služebníkův roje. –
Kdož pak velikými u nich slují,
Nad lidmi moc provozují.
Ne tak, učeníci moji, u vás bude
V říši mojí po všem světě všude!
Kdož by mezi vámi velikým chtěl slouti,
Z pánovitosti mu třeba se vyzouti
A býť služebníkem sebe menších bratří,
Nad nimiž mu vlásť a zprávu vésti patří.
142
Kdož si předním vůdcem bratří býti žádá.
Mile oddávať se bude na úsluhu
Jako sluha všechněch bratří svých a druhů:
Nebo lásky službou v říši mé jest vláda.
Však Syn člověka, jenž sešel s nebes hůry
Na pozemské kraje, doliny a zvůry,
Nepřišel, by lidé sloužili tu jemu,
Ale sám by sloužil lidstvu veškerému
A svůj život, duši svou dal pro spasení
Na výkupu za ubohé pokolení.
A jak na mně, Mistru, příklad máte:
Takť i vy se po mně zachováte,
Věrně kráčejíce šlépějemi,
Jež já zůstavuji na té zemi.
143