Sluha služebníkův.

Václav Svatopluk Štulc

Sluha služebníkův. [Mat. XX. 25. Mar. X. 42. Luk. XX. 25.]
Jakož sami znáte, u pohanů Ať zajdete v kteroukoli stranu, Na veškerém světě v šíři, v dáli Nad národy knížata i králi Pány jsou a vedou panství svoje: Kolem nich jsou služebníkův roje. – Kdož pak velikými u nich slují, Nad lidmi moc provozují. Ne tak, učeníci moji, u vás bude V říši mojí po všem světě všude! Kdož by mezi vámi velikým chtěl slouti, Z pánovitosti mu třeba se vyzouti A býť služebníkem sebe menších bratří, Nad nimiž mu vlásť a zprávu vésti patří. 142 Kdož si předním vůdcem bratří býti žádá. Mile oddávať se bude na úsluhu Jako sluha všechněch bratří svých a druhů: Nebo lásky službou v říši mé jest vláda. Však Syn člověka, jenž sešel s nebes hůry Na pozemské kraje, doliny a zvůry, Nepřišel, by lidé sloužili tu jemu, Ale sám by sloužil lidstvu veškerému A svůj život, duši svou dal pro spasení Na výkupu za ubohé pokolení. A jak na mně, Mistru, příklad máte: Takť i vy se po mně zachováte, Věrně kráčejíce šlépějemi, Jež já zůstavuji na té zemi. 143