Zrůst semene.

Václav Svatopluk Štulc

Zrůst semene. [Mat. IV. 26–29.]
Království se Boží na té zemi daří Tiše ve hlubinách zasvěcených duší, Jak se v zemi daří símě hospodáři, Který, ať spí anebo bdí dnem i nocí, Toho ani sám netuší, Jakou vzchází símě to a roste mocí. Hospodář – ten seje; země mocí plodnou Oživivši semeno, Jež v ni bylo vrženo, Na světlo je pudí, dobou vhodnou Aby rostouc na bylinu na úrodnou, Vzrostlo v plné klasy, A pak svými časy Dozrávalo ke žni – dozrálo – Pod srp padlo – v stodolu se dostalo. 124 Jak to símě, skryté v roli upravené, Tajnou mocí klíčí, roste, na klas žene: Tak i pravda Boží, daná duši prosté, Ujavši se v duši této, k výši roste. Neroste však jenom o člověčí síle Na klas bohumilý ctnosti ušlechtilé; Ale tajnou mocí, z Boží lásky jdoucí, Jížto neviditelný Duch všemohoucí Rozlévá svou milosť v duši ve svobodné. A tak zúrodněno pravdy blahoplodné Símě láskou Boží zraje v klasech ctnosti Na žeň při úmrtí k věčné blaženosti. Ta pak duše, v níž dozrály ctnosti klasy. Ve stodole nebes dojde věčné spásy. 125