Soused u souseda.

Václav Svatopluk Štulc

Soused u souseda. [Luk. XI. 5–9.]
Kdo z vás, dojda ku příteli o půlnoci, Darmo bude prosiť jej, kdy toho třeba: „Příteli můj drahý, přispěj ku pomoci A zapůjč mně mile tři bochánky chleba! Nebo přítel davný, milovaný Právě z daleké mi došel strany, A dnes u mne ničehož nic není, Co bych předložil mu k občerstvení. Pomoz tedy ty mi Chleby žádoucími!“ A byť soused onen v první době, Vytržen byv ze sna, zamrzel se v sobě, I řek’ nevlídnými slovy Prosícímu sousedovi: „Nečiniž mi také nevole té noci! Dvéře zavřeny jsou, a svých dětí 108 Nesmím, nechci ze sna buráceti; Nemohu vstáť – tobě přispět ku pomoci.“ Byť by takto soused mluvil k sousedovi, Odbyti jej chtěje nevlídnými slovy, Zůstane-li prositel, na dvéře tluka, Prositi-li neustane: Oč, že soused posléz předce vstane, Dveře otevře, a štědrá podá ruka, Čehož prosícímu třeba: Tři bochánky chleba. – Podá mu je, možná, ne že přítelem se cítí, Ale že již chce se nezbedného prositele zbýti. A proto i slyšte, I do srdcí si pište, Co tu sám Pravím vám: „Proste, a vám bude dáno, Hledejte a naleznete; Čeho si přejete, Od Boha vám bude přáno; Tlucte vždy a všude: A vám otevřeno bude!“ 109