Svíce na svícnu.

Václav Svatopluk Štulc

Svíce na svícnu. [Mat. V. 14.]
Učeníci moji, vyť jste světlem světa, Jež paprsky pravdy na vše strany metá, Metati má, lidem všechněch končin k blahu Osvěcujíc, ukazujíc jistou drahu. I kde je kdo, jenž chtě v domě světlo míti, Svíci si zanítí, A rozžžatou svíci tuto staví Pode kbelec tmavý? Ne pod kbelec leč na svícen staví svíci Člověk, ve svém domě světlo míti žádající. I já chci v mém domě, v šírém světě, V každém srdci míti pravdy světlo, Aby nebeské té na osvětě Blahem lásky blaho lidstva květlo. 36 A tu pravdu blahoplodnou, pravdu svoji Dal jsem poznati vám, učeníci moji; Touto pravdou, již ode mne znáte, Světlem světa po věk býti máte. A to světlo, zanícené láskou mojí, Na oslavu Otci, lidem ku pokoji, Na vysoký svícen stavím, By je, ano jasně, krásně svítí, Všude, v šíři, v dáli bylo zříti. Vám pak velím to a pravím: „Tak svěť vaše světlo před tváří všech lidí, Nechať vaše skutky dobré všickni vidí, A vidouce na vás pravdy obraz pravý V celém jejím půvabu a kráse, Nechať přilnou ku pravdě a spáse, Nebeského Otce skutky svými slaví!“ 37