Farisej a publikán.

Václav Svatopluk Štulc

Farisej a publikán. [Luk. XVIII. 10.]
Muži dva kdys modliti se chtěli, A touž dobou do svatyně spěli. Jeden farisej byl, hrdý pán, Druhý – pohrdaný publikán. Farisej ten, hrdě stoje, Uvažoval činy svoje, A tak sám se modlil v sobě: „Bože, díky vzdávám tobě, Že nejsem jak lidé jiní, Jenž hřích páší a zle činí; Jak ti dráči, násilníci, Škůdci a cizoložníci, Aneb jak i tam ten publikán. – 82 Držím vždy na kázeň řádnú, Postím se dvakráte do téhodne, A desátky dávám hodné Ze všech věcí, jimiž vládnu.“ – Publikán pak povzdálečí stoje, Očí k nebi pozdvihnouť se boje, Jedno bil se v prsy svoje A modlil se skroušenými slovy: „Ó Bože, buď milostiv mně hříšníkovi!“ Již ale řku vám A na jisto dokládám: „Od Boha, od Hospodina Publikánu odpuštěna jestiť vina. Farisej však v drzé své hrdosti Z chrámu navrátil se bez milosti. Neb ponížen bude, kdož se povyšuje, A povýšen bude, kdož se ponižuje.“ 83