Sůl země.

Václav Svatopluk Štulc

Sůl země. [Mat. V. 13. – Luk. XIV. 34.]
Učeníci moji, vyť jste solí země, Solí, jíž má osoleno býti lidské plémě, Aby zachráněno jsouci od hniloby, K libé chuti bylo Bohu každé doby. Jsouce solí země, pečujte a bděte, Ať vždy dobrou lidstvu solí zůstanete! A sůl dobrá vše, nač se koli Užije jí, libou chutí solí. Takou solí buďte! – Posvěcujíc sebe Pravdou, láskou a milostí, danou s nebe, Chraňte bratry od nákazy a od zmaru; I poklady všemi z nebeského daru Obdařujte lidstvo, aby posvěceno V tvorstvu lidmi bylo Otce mého jméno. 38 A takou-li solí dobrou nebudete: Osud, jenž vás čeká, sobě připomněte! Zmařená sůl, ježto neslanou je solí, Ničehož nic libou chutí neosolí; Onať nehodí se, leč by byla vyvržena, Lidmi pošlapána, větry rozprášena. A tak i vám, učni moji, by se dělo, Kdyby se vám časem odechtělo Býti dobrou solí Na té šírošíré lidstva roli. 39