Žeň veliká – dělníkův málo!
[Mat. IX. 37. 38. X. 5–32.]
Vás je málo: a žeň, ježto zraje,
Jež se v poli bělá, veliká je! –
I ač velké dílo na vás čeká,
Nechť z vás nikdo díla se neleká;
Ale proste a volejte k Otci:
Dělníkův ať pošle ku pomoci.
Vás je málo: chudí jste a prostí;
Já vás daře láskou a milostí,
Káži vám již důvěrně a směle:
K zahynulým ovcím z Israele,
K pohynulým bratrům svojim jděte,
A všem, co i jak vám káži, rcete! –
O království mém, že blízko, kažte,
Všude dobře činiti se snažte:
Uzdravujte choré, malomocné,
134
A ďábelství slovem víry mocné
Vymítejte, mrtvé bratry křeste;
Při tom ale, jak vám velím, vězte:
Darmo vzavše, darmo přisluhujte,
O zisk svůj a slávu nepečujte!
Co vám z lásky milostí mou dáno:
Z lásky od vás budiž rozdáváno.
Vás je málo: chudí jste a prostí!
A já nad to ještě přísně káži,
Ať se zbytečností každý zhostí,
Ať mu ten svět v ničem nepřekáží.
V srdci nosíc pokoru a lásku,
Zlata nebeřte si do opasků,
Ani stříbra, peněz v měšci noste.
S důvěrou však pevnou v duši prosté
Přes hory a doly, luhy, pole,
Ode města berouce se k městu,
Nebeřte již na tuto svou cestu
Mošny, obuvi, dvou sukní, hole:
Jedno s důvěrou a láskou jděte! –
Kde mé slovo vámi bude seté
Otci ke cti, lidem ku pokoji:
Najdete vždy krmě a mzdy svojí.
135
A tak jdouce, vejdete-li v místo,
Hledejte a ptejte se na jisto,
Kdo by tu byl hoden, vaším slovem
Zvěděť o království Božím novém:
K tomu jděte a tam pobudete,
Dokud ve městě tom zůstanete.
Vcházejíce do takého domu,
Rcete: „Pokoj domu budiž tomu!“
Kde vás přijmou, a dům bude hodný,
Pokoj váš naň přijde blahoplodný.
A kde nepřijmou vás, vašich řečí
Neslyšíce leč jen pod bezděčí,
Nechtíce se na pokání dáti:
Pokoj váš a láska k vám se vrátí.
A vy vyjdouce ven, i prach z nohou
Na čeleď vyrazte na nebohou! –
Vězte pak, že Sodomě, Gomoře
Bude nésť v den soudný menší hoře,
Nežli městu tomu v jeho vzdoře!
Málo je vás: – a vy máte jíti,
Jako ovce mezi vlčí plémě,
136
Máte hlasateli pravdy býti
U lidu a králů této země;
Co vám pravím ve tmách: to vy
Za dne ohlásíte mými slovy;
Co slyšíte nyní skrytě v uši:
Na domech to kažte každé duši!
Při tom ale, jak má láska radí,
Opatrni buďte jako hadi,
Jižto hledí, kde a co jim vadí.
Sprostní buďte jako holubice,
Slovo mé v své duši chovajíce,
Lidí zlých se nic nestrachujíce.
Neb, ač pokoj lidem hlasat jdete,
Vzdor a záští u zlých naleznete.
A tak předkem můžete býť jisti,
Že vás budou ve své nenávisti
Poháněti na soudy a sněmy,
Stíhať budou útrapami všemi,
Před vládaře, krále budou vodiť,
Proti vám je štváti a vám škodiť
Pro mne, že se ke mně s láskou znáte,
A že z lásky ke mně vy je máte
Pravdou mou a láskou vysvobodiť.
137
A když o vás, beránkové moji,
Vlci zlostní budou chtíť se rváti,
A vám před vládaři bude státi:
Tož netrapte péčí duše svojí,
Co by mluviť jste a říci měli.
Doufajíce v Otce, buďte smělí,
A vám v hodinu tu bude dáno,
Co má soudcům býti domlouváno:
Ne vy na obranu díla svého,
Leč Duch bude mluvit Otce mého.
Nechť pak bratr vydá bratra,
Syna otec, rodiče své děti,
Nechať zloba zuří si, a chatra
Odsuzuje na smrť, na prokletí,
Nenávisť nech proti vám se rojí
Pro jmeno mé a pro pravdu moji;
Kdož setrvá se mnou, kdož ostojí
Až do konce: – spasí duši svoji!
Zhrzí-li však vámi v tomto městě,
Příčíce se vám a vaší řeči,
Jinam utečte a na své cestě,
Kde lze, vyhněte se nebezpečí.
138
A vždy při tom mějte na paměti:
Israelských měst že nezchodíte,
I jak Jerusalem, jak zlé děti
Syn člověka soudí, sami zvíte.
Protož nebojte se, věrní moji,
Kteří vůli mou a lásku znáte,
A jak beránkové jíti máte
Mezi vlky na dílo a k boji.
Nechať sápají se vlci tito:
Vy jim zjevte, co je dosud skryto,
A co tajno, nechať zvědí cele.
Což vám pravím ve tmách, pravte směle
Na světle; co slyšíte tu v uši,
Se střech hlásejte to každé duši. –
Nebojte se těch, kdož vraždí tělo,
Nijak ale, a byť jim se chtělo,
Nedovedou zahladiti duši.
Bojte však se Toho, jak to sluší,
Jenž i duši s tělem může meci
A zatratiť ve pekelnou peci.
Touto bázní Boží se ozbrojte:
Lidí ale již se nic nebojte!
Nebo vizte vrabce, bídné ptáky,
139
Z nichž dva za penízek dávají se,
A kde bez vašeho Otce jaký
Padá na zemi a zabíjí se?
A týž Otec váš, jenž vrabce vidí,
Zná též, kdo i proč vás nenávidí.
A ten Otec váš i všecky vlasy
Na hlavě má spočítané vaší:
Nebojtež se tedy zlostné chasy,
Ježto stíhá, děsí vás a straší;
Otec váš ví o vás – duše spasí:
Nebo nad vše vrabce jste mu dražší.
A tak jděte, mocni sílou víry,
K pohynulým bratrům ve svět šírý!
Nic se nebojíce lidské zloby,
Já co kázal, kažte každé doby:
Milosť pravdy, blaho lásky mojí
Otci ke cti, lidstvu ku pokoji.
A kdo před tváří mne vyzná světa,
Hotov ke mně v tuhém boji státi:
I já k němu chci se v nebi znáti
Před Otcem svým po všech věkův leta.
A tak jděte na dílo a k boji,
Učeníci a poslanci moji!
140
Jeť vás málo, a žeň veliká je,
Ježto se již bělá – v poli zraje;
Vás jest málo, mnoho ale vrahů,
Příčících se mně a lidstva blahu;
Málo vás, a boj vás čeká tuhý
S pekel otroky a světa druhy! –
Ty však nic se neboj, malé stádce,
V díle tom a tuhém s vlky boji;
Aj, nebeský Otec můj a vládce
Vítězství dá tobě láskou svojí!
141