Milosrdný pán a nemilosrdný sluha.

Milosrdný pán a nemilosrdný sluha. [Sv. Mat. XVIII. 23–35.]
Jistý král kdys, pán to mnohých vlastí, Se služebníky chtěl počet klásti, A když na to došlo, sluha jeden Ku králi a pánu jest přiveden, Jenžto deset tisíc hřiven dlužen byl, Neměl ale, čímž by – zaplatil. Tu král káže přísně: „Prodejte ho, Ženu, děti a vše což jest jeho!“ Tehdy služebník ten králi k nohoum pad’, Za milosrdenství prose, jal se lkát: „Pane, poshověj mi v této době, A já časem zaplatím vše tobě!“ I slitoval se nad sluhou tím pán: Dlužník propuštěn, a dluh mu darován. 86 Na to od krále když vyšel šťastný sluha, Našel ze svých spoluslužebníkův druha, Kterýž byl sto peněz dlužen jemu. Jedva však ho zočil, Divě po něm skočil, A jak lítá saň Zuřil proti ubohému I úžasně křičel naň: „Zaplať, cos mi dlužen – zaplať všecko hned, Sice dám ti v žaláři dluh odsedět.“ Tehdy služebník ten k nohoum jemu pad’, Za milosrdenství prose, jal se lkát: „Bratře, poshověj mi v této době, A svým časem zaplatím vše tobě.“ Ale sluha tvrdý, nechtě poshověti, Rozlícený k soudci se žalobou letí, Do žaláře vsadit káže druha sluhu, Dokud by mu nezaplatil dluhu. Druzí služebníci s bolestí to zřeli, Na zlobocha sluhu hněvem zanevřeli, A vše, co se stalo, pánu pověděli. 87 Jak to zvěděl pán a král, Nehodného sluhu povolal, A tak jemu dí: „Služebníče zlý! Žes mne prosil, já tě sprostil dluhu, A vše milostivě odpustil jsem tobě. V takovéto době Zdaliž milostiv byť neměl’s i ty druhu? A nad tebou jakož smiloval jsem já se, Zdaž jsi neměl i ty smilovat se zase Nad tím spoluslužebníkem svým? – A proto věz již, co katům dím: „Zlosyna se chopte i podržte ho, Dokud, což mi dlužen, nezaplatí všeho! – –“ Již to ale každý slyš a pozoruj, I zpravuj se vedle toho sám, Což tu dím: Nejinak nebeský Otec můj Učiní též vám, Neodpustíte-li každý bratrům svým Provinění jich Ze srdcí svých. 88