Milosrdný Samaritán.

Milosrdný Samaritán. [Luk. X. 30–37.]
Z Jerusalema jda do Jericha, Zlopověstnou pouští muž pospíchá. Než nastojte, divé na samotě Upad’ v ruce loupežnické rotě! A ti lotři šat mu s těla derou, Peníze a což má, vše mu berou, A chudáka, ač se v prachu svíjí, Ač je prosí, litě na smrt bijí, Bijí ho, až zdá se, že mu z těla Na onen svět duše odletěla. Kněz touž cestou z Jerusalema se bral; Ten když ubitého v krvi uhlídal, Ihned kroky zrychlenými hnal se dál. Levita též v krátce na to tudy šel; Ten, když ubitého v krvi uviděl, Ihned kroky zrychlenými dále spěl. 44 Posléz v táž se místa Samaritán béře Zabrocená rukou loupežnické sběře; A ten, na hovádku zochoceném sedě, Opatrným okem na vše strany hledě, Z dáli vidí, an tu leží vedle dráhy Ve své krvi chudák ubitý a nahý. Jedva však to Samaritán zočí, Rychlým krokem k ubitému bočí, A s hovádka svého hbitě skočí, Rány prohlíží a vínem močí, I olejem tělo tře a maže, Vzkřísiť polomrtvého se snaže; Až pak věrnou, láskyplnou pílí Vymizelé navrátí se síly Do zbitého, raněného těla, Z něhož duše byla ucházela. A tak snahou ušlechtilou nový Navrácen jest život chudákovi. Samaritán, láskou rozháraný, Po té ovázav mu těžké rány, Šatem svojím odil nahé tělo. A že poraněné všecko mdlelo, 45 Na hovádko své mrzáka sází, Sám pak pěšky jda, je doprovází Zlopověstnou pouští, na vzdor psotě, Krvolačné loupeživé rotě. Večerem když došli bez nehody Na bezpečný nocleh do hospody, I tu Samaritán jemnou péčí Oživlého ošetřuje – léčí. Na druhý den ráno bráť se maje Svojí cestou ve vzdálené kraje, Samaritán, hospodáři platě, Vece: „Nemoha tu zůstat déle, Za to důvěrně a směle Spolehám již na tě. O ubožce toho měj pak péči, Dokavád se všecek nevyléčí. Zde dva peníze ti dávám zatím; Nad to vydáš-li co, až se vrátím, Svojí dobou všecko ti zaplatím.“ Takto Samaritán děl A svou cestou dále šel. – 46 I kteří ze tří těch, kdož se pouští brali, Uhledavše lotry raněného Ubohého bratra svého, Jako bližní k bližnímu se zachovali? Nebyl to kněz, který mina dále spěl, Ani Levita, jenž uzřev, po svých šel, Ale Samaritán, jenžto neznámému Ubožáku, lotry těžce raněnému, Milosrdenství byl čile sděl. A tak věz již každý vůli mou a radu: Chceš-li, jak máš, bratrům bratrem býti, Boha Otce pravou láskou ctíti, Samaritánovu čiň vždy po příkladu! 47