Staré a nové.

Václav Svatopluk Štulc

Staré a nové. [Luk. X. 36–38]
Vše, což na světě jest, činím nové: Lidem zákon lásky dávám nový, Aby ohlášení věštcův slovy Pokoje a blaha vzešli dnové: Proto též svých učňův, poslušných mé vlády, Nesmím, nechci zvetšelými vázat řády. Nikdo nepřišívá na sestárlé šaty Nové kusy, nové laty; Sice jinak z také zprávky má jen škodu: Nebo při našitém novém kuse Roucho staré trhá mu se. A kdo popatřil by takou na neshodu, Mluvil by, jak myslí v duši: „Ku vetchému nové nepřísluší!“ [3] Nikdo nevlévá též do nádoby staré Vína nového, jež bujné jest a jaré; Sice jinak nové víno silou svojí Nádoby ty rozpučí a rozestrojí, I vyteče samo a se zmaří, S dvojnou škodou hospodáři. A proto již na paměti hleďte míti: Nové víno v nové má se Ve nádoby líti, A tak obé zachová se: Zůstanouť i nádoby ty bez úrazu A to nové víno nepřijde na zkázu. Nuže tedy vězte to a všickni znejte I v své mysli zachovejte: „Učeníky, poslušné mé nové vlády, Ne starými s novými váži řády.“ 4