Vinný kmen.

Vinný kmen. [Jan XV. 1–7.]
Já, váš Mistr Pán, kmen vinný jsem A můj Otec nebeský jest vinařem; Vy pak, učeníci moji, vy jste ratolesti, A máte vždy hojné ovoce a dobré nésti. Každou ratolest, Ježto sice při mně jest A ovoce nechce nésti, Nebeský můj Otec odřízne a sklestí. Úrodnou však ratolest, Jež rok po roce Nese ovoce, Nebeský můj Otec čistí, ovazuje A s všelikou láskou opatruje, Ovoce by hojnějšího mohla nést. A vy milí, kteří řečmi mými, Jež já mluvil, a vy v srdce brali, 10 Jste se stali Ratolestmi již očištěnými: Hleďte, bděte, Ať vždy ve mně, ať vždy se mnou zůstanete, Neb beze mne učiniť nic nemůžete! Však to znáte, ratolest Ovoce že nemůž’ nést, Na kmenu-li nezůstane, Ze šťávy se živíc požehnané. Ratolest, jež kmenu odcizena, Odlomena jest a povržena, Uschne, a jak bodláčí a hloží Lidé seberou ji a na oheň vloží, Na oheň ji vrhnou, a v něm shoří. Nechcete-li shořet a hynouti v hoři: Hleďte, bděte, Ať vždy ve mně, ať vždy se mnou zůstanete: Nebo já kmen pravý, kmen vinný jsem; Blaze tomu, kdo je ve mně a já v něm! A vy zůstanete ve mně, zůstanete se mnou, Oživení mocí lásky mé tajemnou, 11 Pokud moje slova Každý ve své duši věrně schová, A dle toho, co má láska velí, V lásce upraví svůj život celý. Tehdy, já kmen vinný ježto jsem, Se svou láskou zůstávati budu v něm A on co úrodná ratolest Ovoce vždy hojné bude nést. A můj Otec, vinař s nebe, Úrodné a vděčné ratolesti, Ježto nemůže nic sama z sebe, Dá, by ovoce vždy více mohla nésti. 12