Moudré a blahové panny.

Moudré a blahové panny. [Mat. XXV. 1–13.]
Ženich vzácný odjel na dalekou cestu, Jeda sobě vyvolenou pro nevěstu; Deset panen, by jej slavně uvítaly, Na ústretu jemu s lampami se braly. A pět panen moudrých bylo z těch desíti, Ježto jdouce ve nádobách olej měly; Druhých blahových pět oleje si vzíti S sebou do lamp svojich zapomněly. Minul den, a ženich že prodléval déle, Zesnuly vše panny ty snem ochabělé. – O půl noci stal se křik: Hle, ženich je tu! Již jde! – Vyjděte mu rychle na ústretu! 144 Tu ty panny všecky vstaly, Lampy zdobiti se jaly. Jak se ale blahovkyně lekly: Lampy hasnou a oleje není Na dolití a na zanícení! – Tož nemoudré k moudrým s pláčem řekly: „Lampy naše hasnou, litosť s námi mějte, A z vašeho oleje nám trochu dejte!“ „Nelze dáti!“ – moudré praví. „Stačí Jedno nám, co oleje tu máme. Ale jděte rychle k prodavači, Kvapte, ať se vás tu dočekáme!“ A když děvy odkvapily koupit sobě Oleje, jak třeba bylo k slavné době, Přišel ženich. – S průvodem, an s ním se béře, Kráčejíce moudré panny ve ozdobě, Na svatbu též vešly; pak se zamkly dvéře. Na to prudkým chvatem uondané Přikvapily také druhé panny, A stojíce u zavřené brány, Prosí: „Otevři nám, pane, pane!“ 145 Ale ženich na ně rozhněvaný Tak se ozval, taký vydal hlas: „Amen, pravím vám: já neznám vás!“ Kdos to slyšel, na své podrž to též duši, Co tvá mysl pravdy v obraze tom tuší. Však i ty máš s lampou v ruce čekať pána, Který sešed s nebe na pozemskou cestu, Lidstvo veškeré si vybral za nevěstu, Chtě je v nebi míť, kde sláva uchystána. Bude-li tvá duše jako panna čistá, Prostá chtíčův, tělem poutajících k zemi; Bude-li ti v mysli zářiť světlo z Krista A tvé srdce oživeno ctnostmi všemi; Bude-li to srdce lampou, v které plane Světlo pravdy, ježto hoří láskou Boží, A z oleje milosti, kde noha stane, Slávu Páně, blaho bratří svojich množí: Pak se raduj, doufej! Jako moudré panny, Na Kristově svatbě vejdeš v nebes brány; Mír a sláva věčná mzdou ti budou dány! 146 Ale věda, jaké běda čeká na tě, Kdy by pošetilosť ducha schvátila tě, Kdy bys jako blahové ty panny Zůstal zapuzený od nebeské brány, Bdi a hleď, ať veždy lampa tvoje plane Světlem lásky z milosti a pravdy dané. Nebo kdyby lampa tvoje přestala ti Světlem ze oleje milosti té pláti, A ty nedbav oleje míť ve zásobě, Tehdy teprv hleděl koupiti ho sobě Shonem jalovým a opozdilou pečí, Když zahrozí blízké smrti nebezpečí: Ach, tu boj se záhy: Pán tvůj vejde v nebe, Zamkne je a řekne tobě: „Neznám tebe!“ 147