Opatrný a opozdilý sluha.

Václav Svatopluk Štulc

Opatrný a opozdilý sluha. [Luk. XII. 42–46.]
Blahoslaven věrný, opatrný sluha, Jejž pán ustanovil zprávcem chasy, Aby čeleď druhá Pod dohlídkou jeho pracovala, A pak z rukou jeho svými časy Vyměřený pokrm brala. Blahoslaven taký sluha, nalezne-li Pán, když přijde, že vševše, jak měl dělať, dělá, A že zpráva jeho celá Jedno ku plnění vůle páně čelí! – Nebo vám to dím Pravdivými slovy, Pán že nade vším Statkem svým Služebníka toho ustanoví. 62 Ale běda služebníku tomu, Kdy by – mysle v srdci svém Zpozdilém: „Pán můj nepřichází domů; Mohuť tedy, co chci, dělati“ – Počal svojí služby nedbati, Služebníky, služky týrati, A ubohou odíraje chasu, Hleděl si jen hýření a kvasů, Pije, žera Z večera do rána – z rána do večera. Aj, pán sluhy toho přijde domů zas! Přijde v den a v hodinu a čas, Když se toho nevěrník ten nenaděje, A naň vydá nález jako na zloděje, I vyvrhna z domu S nevěrnými dá díl zprávci tomu. 63