Boháč a Lazar.

Boháč a Lazar. [Luk. XVII. 19–30.]
Byltě člověk jeden, pán to bohatý, Který obláčel se v kmenty, šarlaty, A vždy veselými druhy otočen, Skvostně hodovával, hýřil každý den. Byl též jeden žebrák, Lazar přezděný, Na celinkém těle vředy zhyzděný; U bohatcových ten Lazar leže vrat, Žádal nasytiť se, zahnati svůj hlad Drobty, se stolův jež na zem padaly – A psi přicházejíce mu rány lízali. Stalo se, že umřel žebrák ten I jest od andělův donešen V lůno Abrahámovo a v rajský stan. – Boháč umřev též, jest v pekle pochován. 58 A když kvíle v mukách pekel strašlivých, Nešťastný ten boháč pozdvih’ očí svých, V jasné dáli Abraháma uviděl, U něhožto nyní Lazar v lůně dlel. Tehdy zalkal boháč s pokřikem: „Abraháme, otče můj! Nade mnou se ulituj A Lazara pošli sem: Nechať u vodě V libé lahodě Omočí jen konec prstu svého, A ovlaží žáhu mého Jazyka již zpraženého; Nebo v plamenů těch hrůze Mučím já se tuze!“ Abrahám pak řekl: „Synu, Rozpomeň se na svou vinu! Pomni, že jsi ve svém životě Jedno dobré věci bral A rozkoší požíval. – Lazar, maje se zle, v nuzotě Kříž svůj mile na se vzal: 59 Za to ten se nyní těší svými činy, A ty mučíš se, ach, za své těžké viny! Nade všecko ale nelze mi Pomoci ti ve strašlivém podzemí: Velikáť jest propast mezi námi Na vysostech a tam mezi vámi; Odsud nikdo nemůž’ přijít k vám, – Od vás nikdo k našim výšinám.“ A bohatec dí opět: „Prosím tedy, otče, tebe, Lazara by poslal s nebe Na pozemský svět! Mámť já ještě bratří pět V domě otce svého; Nechť jim Lazar jasnou řečí O mém smutném konci svědčí, Aby, odřeknouc se žití zlého, Nepřišli do jista V strašlivých muk těchto místa!“ Odpověděl pak mu Abrahám: „Ale bratří tvoji tam 60 Mojžíše a proroky své mají: Těchto nechať poslouchají!“ Na to boháč ještě děl: „Ne tak, otče Abraháme! Člověk člověkem se lehko klame; Kdy by ale z mrtvých někdo šel A jim, co je čeká, pověděl: Bez meškání Dali by se na pokání.“ Abrahám však vece mu: „Kdož Mojžíše, kdož proroky mají, A jich nic neposlouchají, Byť pak někdo z mrtvých vstal A jim pravdu živou zvěstoval, Neuvěří žádnému.“ 61