Hřivny a služebníci.

Hřivny a služebníci. [Mat. XXV. 14–28.]
Člověk jistý chtěl jíť ve daleké kraje, I sluh mnoho a též zboží mnoho maje, Před odjezdem povolal své služebníky, Poručil jim v péči statek svůj všeliký. A jednomu z nich pět hřiven dal, Jinému dvě, a jinému jednu jen, Jakž byl kterého z nich schopnost znal. A když pak byl statek rozdělen, Na svou cestu do ciziny pán se bral. Sluha ten, jenž od pána pět hřiven měl, S péčí svědomitou těžit jimi šel, A tak jiných hřiven pět z nich obdržel. Rovněž i ten, kterýž byl dvě hřivny vzal: Téže jimi – též dvě jiné vyzískal. 76 Třetí ale, jemuž jedna hřivna dána, Nedbaje nic o zisk svého pána, Odešed, motyku si vzal, Hřivnu v zemi zakopal, A tak peníze ty uschoval. Po mnohém čase Navrátil pán se zase, A povolal svojich sluhů, By složili počet z dluhu. Nejprv přistoupil ten, jenž pět hřiven měl, A ten pánu počet klada, takto děl: „Tyť jsi, pane, hřiven dal mi pět; Navracuje hřiven těch ti zpět, Nad to jiných pět ti podávám, Jež jsem, těže tvými, získal sám.“ I bylo to pánu vděk, A proto též služebníku řek’: „Dobře, věrný, dobrý služebníku! Žes byl věrným v mále, Věrnou péči tvoji chvále, Důkaz dám ti svého díku, 77 A moc nad mnohem ti bude dána: Vejdi v radosť svého pána!“ Přišel druhý, co dvě hřivny měl; A ten pánu, počet klada, takto děl: „Pane, tyť jsi hřivny dvě mi dal; Jima já dvě jiné vyzískal.“ I bylo to pánu vděk; A proto sluze svému řek’: „Dobře, věrný, dobrý služebníku! Žes byl věren v mále, Věrnou péči tvoji chvále, Dám ti důkaz svého díku, A moc nad mnohem ti bude dána: Vejdi v radosť svého pána!“ Přistoupiv pak i ten, jenž vzal jednu hřivnu, Vece: „Pane, znaje povahu tvou divnú, Vím, žes člověk tvrdý, jenž chce žíti, Kdež sám nedbal síti, Který sbíráš rád, Kdež jsi nechtěl rozsýpat. A proto se tebe boje, 78 Šel jsem, hřivnu skryl jsem tvou V zemi hlubokou. – Aj, teď máš zas, což je tvého, A vezmi si svoje!“ – Odpovídaje pak mu pán jeho, Vece: „Služebníče zlý a líný! Znaje tvrdosť mou a zlé mé činy, Věda, že chci žíti, Kdež jsem nedbal síti, Že bych sbíral rád, Kdež jsem nechtěl rozsýpat: Peníze mé měl jsi tedy vzíti, Ku penězoměncům s nimi jíti, A já přijda, což jsem tobě dal, S užitkem, což mého, byl bych vzal.“ Nyní ale od něho tu hřivnu vezmete; Tomu, kdož má hřiven deset, ji donesete; Neužitečného sluhu pak mi vrhněte Do zevnitřních mrákot na záhubu – Tamť pláč bude a skřípení zubů! 79 I já, dítko Tvoje, Bože můj a Pane, Z milosti Tvé štědré, z lásky nepřebrané, Hřivny od tebe mám: drahé, vzácné dary, Jimiž těže, množit mohu život jarý V sobě – vůkol sebe – po veškeré zemi Mezi bratry svými, mezi tvory všemi: Na oslavu Tvoji – všeho míra k blahu, Věnuje Tvé dary – věnuje svou snahu. Vše, co mám, to hřivnou – Tvojí lásky darem! Duše rozumná i volná v těle jarém; Pravda, jež mé duši, oku mému svítí; Láska, jíž mé srdce rozkoš nebes cítí; Síla, ježto plynouc z milosti Tvé zdroje, Proniká mou vůli, tuží síly moje, Abych, v díle svatém angelův jsa druhem, Vítěziti mohl v boji s vrahy tuhém. Vše, co mám, čím vládnu – v duši, v těle, Tvou je hřivnou, darem lásky Tvé jest celé; Nemám ničehož, leč co tvá láska dala, Jež mne stvořila, do Církve povolala. A cos dal mi, cos mi svěřil na té zemi, Bože můj, pod věčné lásky perutěmi 80 Dav mi blahé bydlo, uchystav mi nebe, Za strážce a vůdce dávaje mi sebe; To vše, což jsi koli složil do mých rukou, By mi bylo k spáse a nebylo mukou; Toto všecko v plném, vyměřeném čase, Při smrti mé, z rukou mých požádáš zase, A vše vážit budeš, zdaž jsem pílí svojí Těžil hřivnami, jež měl jsem z lásky Tvojí. Bože můj a Pane, bohat Tvými dary, Pomoz, ať vždy v těle jarém duch jest jarý; Pomoz, abych každým darem lásky Tvojí Množil slávu Tvou a světil duši svoji, Po Tvé vůli svaté, dle Tvé lásky vzoru Množe blaho bratrů svých a Tvojich tvoru. To dej dítku svému, Otče můj a Pane, A má láska, ježto z lásky Tvojí plane, Tak se radosti Tvých nebes hodnou stane! 81