Hospodář a zloděj.

Václav Svatopluk Štulc

Hospodář a zloděj. [Luk. XII. 39–40.]
Bděte, učeníci moji, bděte! A u sebe na to veždy mněte, Smrt že může přijíť, když se nečeká, A v hodinu, které se nenadějete, Soudit Syn že přijde člověka. – I proto se záhy sami dobře suďte, Hotovi a připraveni buďte, Ať, jak na mé učeníky sluší, S myslí čistou, s osvícenou duší Smrti nikdo již se neleká, Leč na příchod čeká Syna člověka. Bděte, učeníci a se pilné střežte! Nebo pomněte a vězte, 150 Jak bdí hospodář i hlídá domu, Dána-li mu zpráva jistá, V kterou hodinu se zloděj chystá, Jemu na škodu a na pohromu Vloupati a dobýť se do domu. Hospodář bdí, domu střeže, A se chráně od loupeže, Nedá zlodějům Ve svůj přikrásti se dům. A tak i vy bděte, sami sebe střežte – I co víte, dobře veždy vězte, Smrť že jako zloděj otvírá si dvéře, A člověku život na zemi té béře. 151