Poslední soud.

Poslední soud. [Mat. XXV. 31–46.]
Na soud Syn člověka, král to věčné slávy, Přijde ve vší slávě s angelů svých davy, A na trůně velebnosti svojí sedne; Vůkol stane lidstva množství nepřehledné. A král slávy, zasedaje na soud s angely, Lidstvo shromážděné na různo si rozdělí, Jako pastýř od oveček odděluje kozly: – Na pravici dobří budou – na levici, kdo zlý. Po té kyne král těm, kdož jsou na pravici: „Pojďte, požehnaní Otce mého služebníci, Pojďte již, mzdu nechať slušnou vezmete, A královstvím slávy mojí vládněte, Jež vám na všech věkův příštích leta, Připraveno od ustanovení světa! – 157 Nebo, když jsem lačněl, přebývaje na zemi: Aj, vy krmě, chleba k jídlu podali jste mi. – Žíznil jsem i práhnul, schvácen od nehody: A vy k pití dali jste mi čerstvé vody. Já byl hostem, složiť nevěda kde týmě: Vy jste pod střechu svou mile přijali mě. Já byl nahý: vy jste oděli mne šaty. Nemocen jsem byl a sklíčen na svém loži: A vy navštívili jste mne s láskou Boží. V žaláři jsem seděl, od zlostníků jatý: A vy ke mně s potěchou jste přicházeli, Pro mne potupenu býť se nestyděli.“ Tehdy řeknou k nebes králi spravedliví: „Ach, kdy, Pane náš a králi milostivý, Lačného a žíznivého jsme Tě zřeli, Bychom krmě, nápoje ti podať směli? Aneb kdy jsme hostě vídávali Tebe: Bychom byli hostiť mohli Tě u sebe? Kdys byl nahý, bychom oděli Tě šaty? Kdys byl nemocen, kdys v žaláři byl jatý: Bychom byli v žalostivé také době S potěchou a láskou směli přijíť k Tobě?Tobě?“ 158 Odpovídaje král řekne lásky slovy: „Amen, vám již pravím A na jisto stavím: Cožkoli jste učinili chudákovi, Nejmenšímu z těchto mojich bratří, Mně jste zděli: a vám za to nebe patří!“– Potom král dí k těm, kdož budou na levici: „Jděte ode mne již pravdy věčné protivníci! Ode mne preč v oheň věčnývěčný, zlořečencizlořečenci, jděte, Připravený ďáblu a družině kleté! – Neb jsem lačněl, přebývaje na té zemi: A vy krmě, chleba nepodali jste mi. Žíznil jsem a práhnul, schvácen od nehody: A vy neposkytli jste mi čerstvé vody. Já byl hostem, složiť nevěda kde týmě: A vy pod střechu svou jste nepřijali mě. Já byl nah a neoděli jste mne šaty. Já byl nemocen a ve žaláři jatý: Ale vy mne – na důkaz své lásky čisté, Chorého a vězně nenavštívili jste. Tehdy odpovědí králi nešťastníci, Třesoucí se hrůzou – žalem vzlykající: 159 „A kdy, Pane, viděli jsme za života, Že by trápily tě žízeň a lačnota; Že bys hostem byl a nahým, vězněm, chorým: A my nesloužili tobě krokem skorým?skorým?“ Na to král jim řekne hněvu slovy: „Amen, vám již pravím, A na jisto stavím: Co jste zdráhali se činiť chudákovi, Nejmenšímu z ubohých těch mojich bratří, Mně jste odepřeli: – zač vám peklo patří!“ A tak půjdou tito věčných útrap do žaláře, Spravedliví ale ku patření Boží tváře, Života kde věčného se blahá leskne záře. 160 OBSAH.
Str. Staré a nové3 Rozsevač a semeno5 Vinný kmen10 Poklad skrytý a drahá perla13 Dům na skále a na písku15 Vy přátelé moji jste18 Jho sladké a břímě lehké20 Dva páni21 Vrch dokonalosti22 Stavitel a král23 Blahoslavenství27 Strom fíkový a vinař30 Strom po ovoci32 Oko34 Světlo světa35 [161] Str. Svíce na svícnu36 Sůl země38 Dělníci na vinici40 Milosrdný Samaritán44 Vládař nespravedlivý48 Ptactvo a kvítí52 Klamné starosti a naděje55 Velbloud a ucho jehelní57 Boháč a Lazar58 Opatrný a opozdilý sluha62 Pravé poklady64 Bděte a modlete se65 Svatební hody67 Syn plnící a slibující72 Pastýř a ovce74 Hřivny a služebníci76 Farisej a publikán82 Břevno a mrva84 Smír před obětí85 Milosrdný pán a nemilosrdný sluha86 Brány a cesty89 Dobrý pastýř91 Ztracená ovce a ztracený groš 94 [162] Str. Marnotratný syn 98 Dva dlužníci104 Otcovské dary107 Soused u souseda108 Soudce a vdova110 Moc víry a modlitby112 Zrno hořčičné114 Kvas116 Síť118 Pšenice a koukol120 Zrůst semene124 Farisejský kvas126 Služebníci neužiteční jste129 Vlci v rouše ovčím132 Žeň veliká – dělníkův málo134 Sluha služebníkův142 Moudré a bláhové panny144 Vůdcové slepí148 Hospodář a zloděj150 Zlí vinaři152 Služebníci bedliví a laskavý pán155 Poslední soud157
E: lk + lp; 2002 [163]