Nálada.

František Švejda

Nálada.
Na vlnách Osudu Život můj divoce hrá, s bouřlivým rykem žene se k předu v ječící vlny dalekých, neznámých krajin, o svoje Bytí jen musí se rvát. Naděje lákavá v lepší vlast Budoucna k šílené pohání Život můj plavbě po mořích Neznáma, – – by jednou i s člunem rozbitým v klín zrádných padl vod... [14]