Nálada.
Na vlnách Osudu Život můj divoce hrá,
s bouřlivým rykem žene se k předu
v ječící vlny dalekých, neznámých krajin,
o svoje Bytí jen musí se rvát.
Naděje lákavá v lepší vlast Budoucna
k šílené pohání Život můj plavbě
po mořích Neznáma, – –
by jednou i s člunem rozbitým
v klín zrádných padl vod...
[14]