O, noci...

František Švejda

O, noci...
Ó, tajemství nocí vášnivých! Stín rozpoutané Rozkoše když tajemným instinktem svádívá milence (strýzněné krutostí chtičů!) v svůdné objetí blasfemické lásky, vášnivé polibky když v nervosní extasi s jich fialových splývají rtů, jak němý asketa dýšete vůni panenských ňader, ssugerujících svou bělostí a dmoucích se rozkoší v oválných vlnách. Ó noci vášnivé! Ó, tajemství nocí bezcitných! Mystické peruti rozkladné, vyzáblé Smrti když zalehnou na lože Zničení v horké podušky páchnoucí smrtelným puchem a rdousí poslední záchvěvy své vysílené oběti, svým černým stínem děsíte vytřeštěné zraky zmírajícího a dusíte příšerný, poslední jeho chrapot. Ó noci bezcitné! [11]